Habilitační přednáška

Anotace

Unikátní fyzikálně-chemické vlastnosti nanoskopických částic jsou příčinou současného dynamického rozvoje nanotechnologií v mnoha oblastech chemie, biologie, fyziky a medicíny. Typickým příkladem jsou nanočástice stříbra, které patří mezi nejčastěji používaný nanomateriál v běžné praxi, např. jako substrát v povrchem zesílené Ramanově spektroskopii nebo v katalýze při výrobě etylenoxidu.^Avšak nejširší uplatnění nachází nanočástice stříbra v antibakteriálních aplikacích. Baktericidních účinků stříbra a jeho sloučenin využívá lidstvo po staletí a např. sulfadiazin stříbrný je předepisován při léčbě popálenin k eliminaci lokálních bakteriálních infekcí i v současné medicíně. Počátkem 20. století byly nanočástice stříbra (tehdy označované jako koloidní stříbro) využívány v léčbě bakteriálních infekcí, nicméně s objevem penicilinu a nástupem klasických antibiotik přestalo být koloidní stříbro dále využíváno. Jistou renesanci v boji proti bakteriím zažívá koloidní stříbro v posledních 10 letech a to především v souvislosti s narůstající rezistencí bakterií vůči antibiotikům. Téměř osmdesátiletá éra klasických antibiotik se díky odolnosti bakterií blíží s největší pravděpodobností ke svému konci, přičemž prozatím nebyl vyvinutý žádný jiný účinný lék. Odhaduje se, že klasická antibiotika bude možné užívat ještě přibližně 20 let, případné stoleté využívání antibiotik v léčbě bakteriálních infekcí bude tedy nejspíše hořkým jubileem. Otázkou zůstává, jaká by mohla být role nanočástic stříbra právě v době bakteriální resistence vůči antibiotikům a v době hledání nové účinné látky. Varianta, že nanočástice stříbra budou po sto letech užívání antibiotik jejich náhradou v terapii systémových infekcí, není příliš reálná vzhledem k možným nežádoucím účinkům stříbra. Nicméně poslední vědecké výzkumy ukazují, že společný účinek velmi nízkých koncentrací nanočástic stříbra a klasických antibiotik by problém bakteriální rezistence mohl překonat a minimálně tak prodloužit éru užívání antibiotik.